Jaro-2.kapitola

22. března 2008 v 21:28 |  Jaro
2.kapitola
Pomalu začínám nenávidět tuhle písničku. V 6:20 mě totiž budí mobil mojí bývalou oblíbenou písničkou od Green day, což je mimochodem moje nejoblíbenější hudební skupina. Zmáčknu tlačítko "ticho" a spím dál. Samozřejmě že ne doopravdy, jen jsem se převalila na druhý bok a zavřela oči. Beztak je nemůžu otevřít, když mi do nich svítí to protivné ranní slunce. Pokaždé když je otevřu, je to jako kdyby mi tam zabodli velkou svítivou jehlici. To je na vstávání nejhorší, pak je taky hrůza vylézt z teploučké postýlky do chladného pokoje, který se ještě nestihl vytopit.
Navíc dneska chybí naše učitelka na biologii, což je mimochodem můj nejoblíbenější předmět, spolu s výtvarkou a češtinou, takže máme 2 hodiny matiky a ještě k tomu jsou za sebou. Matika je mimochodem můj nejneoblíbenější předmět, spolu s hudebkou. Ostatní předměty nemám ráda, ale nehnusí se mi. Češtinu mám ráda, ale jenom když máme sloh, protože to píšeme různé povídky a příběhy a to mě hrozně baví.
Rozhodla jsem se pomalu začínat otevírat oči. Pravé…jau!!! Tak ne, pořád to nejde. Tak zkusíme jiný trik. Rychle mrkat za sebou. Ále kašlu na to, stejně mám ještě určitě fůru času, tak radši zapojím svojí představivost...sedím vysoko na hřbetě koně, černém, s dlouhou hřívou a chlupy přes kopyta, takhle vypadá frísák, což je mimochodem nejkrásnější kůň na světě, spolu s haflingem, huculem a paint horsem, a cváláme po louce, vítr mi vlaje mezi mými zlatými, dlouhými vlasy a…
"Lucko?! Už vstáváš?" vyruší mě mamka z mých krásných snů.
"Jasně mami!" zavolám a sním dál.
"Tak už dokončuj svoje krášlení! Za 10 minut odjíždíme!" cože?! Za deset minut?! V tu chvíli kašlu na protivný slunce a už se koukám na mobil. Je 7:15 a v 7:20 odjíždíme a v 7:30 zvoní!!!
Vylítnu z postele, navlíknu na sebe první co vidím pohozené na židli, s účesem se taky nezdržuji, jen pročísnu hřebenem, nemaluji se a ani se na to nechystám, nejsem totiž žádná barbie, abych bez nalíčení neudělala krok z domu a nosila si do školy hřeben a make-up, kdyby se mi náhodou smyl. Zuby dneska taky odfláknu, jenom párkrát bez pasty přejedu, hodím si učení do tašky, běžím z pokoje a je 7:20, no docela dobrej výkon. Bunda, boty a už mamka startuje motor a vyjíždíme. V škole jsme do 10-ti minut a běžím do třídy. Ještě že máme první hodinu v naší třídě, jinak bych se musela přezout a pak teprve jít do jiný učebny. Skříňky totiž máme ve třídě a ne v šatně.
"Čau!" pozdraví mě Týna "Hele, vím že vždycky chodíš na poslední chvíli, ale dneska sis teda dala na čas."
"Já vím, ale snila sem, že cválám po louce na frísákovi, prostě něco úžasnýho!"
"Jo, tak takhle taky občas sním"
"Mám pro tebe velkou novinu"
"Jakou?" ani nezačnu a ozve se protivný zvonek.
"Řeknu ti to v buse, stejně to řeknu všem, jako Máje, Báře a tak"
"Fajn, připomenu ti to" Mája, Bára, Káťa, Jana a Eliška jsou naše nejlepší kámošky. Tvoříme super partu. Pak jsou tam holky, se kterými se bavíme, ale ne zas tolik. Jenom jedna holka mě, teda spíš nás štve. Jmenuje je Marie a je z Ruska. Teda, narodila se tady, jenom rodiče odtud pochází. Všechny kolem sebe pomlouvá a toho kdo se s ní baví jenom využívá. To je pořád : "Jé, nemáte někdo pití? Ne? A dvacku abych si ho mohla koupit? Taky ne? No, a to si říkáte kamarádi!" a pak se s nima nebaví. Prostě je děsná. Taky je strašně namyšlená. Myslí si že je krásná a chytrá a přitom je hnusná a blbá.
S klukama se bavíme, ale jenom s některými. Většina z nich sou tlustí, beďaratí balíci, kteří vždycky když jde kolem nich holka křičí : "Fuj! Kryjte se!" a takové debility.
Další jsou zase šprti, kteří slovo holka četli jen v encyklopediích.
A pak sou tu machírci, namyšlení blbové, kteří si omotali kolem prstu každou holku na škole, a je jim jedno jestli jsou z Primy nebo Oktávy. Dokonce si ochočili některé učitelky.
Dále máme ve třídě hyperaktivní úchyláky, kteří jsou prostě magoři. Takže opravdu máme z čeho vybírat (myšleno ironicky).
Výjimečně škola rychle uběhla a už sedíme v narvaným autobuse a já se jim vše o tom stěhování připravuji říct. Jejich oči mě každou vteřinu probodávají.
"Budeme se stěhovat." pronesu konečně
"Fakt?! To je skvělí, nebo možná taky ne. Kam?" ptá se Mája.
Kouknu na Týnu : "Do Sebuzína"
"To si děláš srandu?!" zařve na celej autobus Týna, až se všichni otáčí.
"Ne. Nevím ještě kam. Dneska to tam jedem omrknout."
"A kdy?" ptá se pro změnu Eliška.
"Se budeme stěhovat? Za čtrnáct dní."
"Počkej, počkej. Dva šoky za den nevydržím! Takže ty už za dva tejdny budeš možná moje sousedka?! Hustý!"
NEKOPÍROVAT!!! NAPSALA SEM TO JÁ!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat?

Ano 0% (0)
Ne 0% (0)
Je mi to fuk 0% (0)
Je to na tobě 100% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.