Jaro-3.kapitola

23. března 2008 v 18:24 | greennight001 |  Jaro
3. kapitola
Když jsem přišla domů, počkali jsme asi 10 minut na ségru a jelo se.
"Proč jste se najednou rozhodli pro život na vesnici?" napadlo mě.
"No, jen tak" uspokojující odpověď…
"Pro čistej vzduch?" zkouším.
"Jo. A hlavně život ve městě nás nějak omrzel, chceme zkusit něco jinýho."
"A nebude to tam spíš horší? Jako například smrad z krbů v zimě?"
"V tom máš sice pravdu, ale zase tam nebude takovej smrad z továren a z aut. Má to své výhody i nevýhody. A stejně se Andy v bytě trápil. Takhle bude mít každý den čerstvý vzduch a velkou zahradu, aby se mohl proběhnout." už zase to sváděj na našeho pejska!
"Slyšíš Andy? Konečně s tebou nebudu muset každej den před školou chodit ven!" řekla Péťa. Jestli jsem vám to ještě neřekla tak Péťa je moje starší ségra. Je jí 17, takže už si ten barák moc neužije.
"Jen se neraduj. Andy bude potřebovat procházky minimálně dvakrát za tejden." uskromnila ji mamka.
"Tak jsme tady!" prohlásil táta.
"Počkejte, jdu se tu porozhlídnout, a taky zjistit, kde bydlí Týna!"
"Dobře, ale nechoď daleko!" volá mamka. Procházím se, očima hledám jejich barák, konečně jsem to našla. Na zvonku je napsáno Kaňkovi. Pár metrů od nás, zhruba tak 50. no každopádně na sebe vidíme. Zvoním jak o život. Tak sakra otevřete.
Vykoukne Týny mamka : "Jé, ahoj. Týna neříkala že máš přijít."
"Já jsem totiž ani přijít neměla. Je doma?"
"Jo počkej chvilku, zavolám jí." za chvilku stojí před brankou Týna.
"Ahoj sousedko!" řeknu.
"Cože?" nechápe a pak vidím, jak její oči sklouzli na naše auto a na můj zbytek rodiny, který si prohlíží barák.
"Bezva! Skamarádíme Andyho a Baxi!" Baxi je sousedů vlčák, kterýho Týna chodí někdy venčit
"Když ho Baxi nesežere."
"Jasně že ne, je kamarádská."
"Já už musím jít. Tak zatím čau."
"Čau!" poslední slova před vkročením na náš pozemek.
Když procházím čerstvě natřenou, dřevěnou brankou zasazenou v dřevěném laťkovém plotě, vidím, že zahrada je obrovská. Je tu velký starý dub, pár břízek a jabloně a hrušně. Vzadu je nějaká kůlna. Dům z venku prošel opravou, ale kůlna ne. Vypadá na spadnutí.
"Tu kůlnu nebo co to je zbouráte?"
"Ne, tu opravíme a asi to bude budka na nějaký nářadí."
"A ten barák jsme opravili my? Nebo spíš náma najatý dělníci?"
"Jo, i zevnitř jsme to opravili my. Teď už stačí sbalit si, nastěhovat sem věci a máme nový domov. Teda, ještě se musí opravit vodovodní potrubí, ale to zabere maximálně týden. Ještě že to zbývá už jen venku, uvnitř je to už dávno hotové. Všechno." usmála se na mě. Andy tu lítá jak splašený. Má radost. Alespoň někdo.
Táta odemyká hlavní vchod. Jsou to velké dubové dveře s novou železnou klikou. Chodba je dlouhá, jsou tam okrové dlaždičky s okrovými stěnami a dubové dveře. Na stěně visí věšáky, pod nimi je botník.
Stejné je to i v kuchyni, kde je nová lednice a trouba je oddělená od varné desky.
Obývák je spojen s jídelnou, jen je tam lišta, která odděluje dlaždičky z jídelny od parket z obýváku. Ebenový jídelní stůl se ,s židlemi ze stejného stromu, pyšní uprostřed prostorné místnosti. V obýváku bude naše kožená sedačka, konferenční stolek je také ebenový a k tomu přibude naše televize. V koupelně jsou bílé dlaždičky a sprchový kout, který je jen pro Andyho. A pro mě nic?
Pak je dole ještě pracovna, kde je kaštanový stůl, sedačka, počítač a nějaké skříňky z kaštanu. Jsou tam nejspíš nějaké dokumenty a tak. Dokonce i nový počítač? A kdo dostane ten starý, když má ségra notebook? Že by já? Bezva!
Uvědomuju si to když stoupáme po točitých, dubových schodech. Nahoře na chodbě je plovoucí podlaha a stěny s nádechem žluté.
První místnost je prádelna. Jsou tam žluté dlaždičky s bílými stěnami, žehlící prkno, pračka a sušák na prádlo.
Pak je ségry pokoj z nějakého světlého dřeva, potom dubová ložnice rodičů a můj pokoj. Zamlouvá se mi, ale je menší než ségry, nebo to alespoň tak vypadá. Je taky ze světlého dřeva. Obě máme stůl do písmena L, knihovnu, skříň, bedny na plyšáky a staré hračky a barbieny, hi-fi věž a samozřejmě postel.
Poslední místnost je koupelna číslo 2. Jsou tam modré dlaždice, pult na kterém jsou dvě umyvadla, vana, sprcháč, konečně pro nás a nečekaně záchod.
"Tak, jak se vám tu líbí?" zeptal se táta, když jsme si sedli ke stolu. Tahle otázka směřuje hlavně na mě a ségru. ani jedna nic nežekne, jen pokývneme hlavou a uděláme hmm. po chvilce ticha se proberu jako první.
"Víte co je bezva? Že naproti bydlí Týna!"
"No, to je úžasný. To tě skoro neuvidíme. Budeš tam pečená vařená" popichuje mě táta.
"A co ty koně?" ptám se opatrně
"Řekli jsme, ať počkáš do narozenin, ještě jsme to ani pořádně neprobrali a navíc, Týně koně kupovat nebudeme. To vím jistě už teď."
"Pak mi teda stačí jenom jeden."
"Ne, byli by dva."
"Proč?"
"Nezapomeň na tvojí sestru."
"Ale mami, já koně nechci."
"Ale kdybychom ti nějakýho koně koupili, byl by jen pro tebe, ne pro Týnu!"
"Ani povozit by se na něm nesměla?" podívala jsem se na ni vyčítavě.
"Nepojedeme už domu? Mám těžkej úkol." zeptala se Péťa.
Tak jsme vykročili k autu, táta nastartoval a za 15 minut jsme byli doma. No, nezačíná to moc pěkně!
OPAKUJU ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat?

Ano 0% (0)
Ne 0% (0)
Je mi to fuk 0% (0)
Je to na tobě 100% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.