Jaro-4.kapitola

24. března 2008 v 19:22 | greennight001 |  Jaro
4.kapitola
Uběhlo pár dní. Jsme těsně před stěhováním, zhruba tak týden. Nic zvláštního se nestalo, jen pár pádů z koně. Přesněji dva. První pád byl z Trikiho. Byl tam kovář, takže všichni koníci byli nervózní. No, a když jsme vjeli na parkur, tak se Korok splašil, Triky se přidal a začal kozlovat. Udělala jsem stojku na jeho krku, pak ve vzduchu přemet a potom jsem si kotoulem stoupla. To mi ještě nic nebylo, ale pak jsem spadla z Lunetky.
Nacválala si, když jsem to nečekala a jak jsem to nečekala, tak mi vyjela noha ze třmenu, přehodila jsem jí na jednu stranu, takže jsem tam visela za jednu nohu a držela se hřívy. Říkala jsem si, že ještě naskočím, jenže ona zrychlovala a zrychlovala, tak jsem se radši pustila a dopadla na ruku. Tu mám naštěstí v pohodě, ale nohama jsem spadla pod ní, takže mi je podupala. Jednu mám prej nalomenou, takže nesmím jezdit, než mi to sroste. To nevydržím!
Když po škole přijdu domů, slyším tátu jak telefonuje : "Jak to, že nemáte trubky? Ale to mě nezajímá chci vědět, jak to že nemáte ty trubky, když jsem je před týdnem objednával! A navíc už jste mi tohle už jednou říkali a tvrdili, že tam budou ve čtvrtek, tak vám volám dnes, tedy ve čtvrtek a ptám se, kde jsou ty trubky! Ale za tři dny je pozdě! Já je potřebuju teď! Nashledanou."
"Ahoj." vyděsím ho
"Já se lekl! Ahoj."
"Nemáš čistý svědomí.Co se stalo?"
"Ale, víš jak jsem objednával trubky na to potrubí, jak mi řekli že je nemají a že je budou mít ve čtvrtek? Tak jim tam volám, jestli už je teda mají, a oni že je budou mít za tři dny. Takže se nestihneme přestěhovat včas."
"Vždyť se tam můžeme přestěhovat a potrubí nám dodělají když tam budem, ne?"
"Za tři dny tu budou trubky, jestli tu vůbec budou, za další čtyři dny se to opraví, když nenastanou komplikace a ty vydržíš minimálně 7 dní bez vody? Já teda ne."
"To se musí vypnout voda? V tom případě to beru zpět. Ale když je to jenom o tejden tak to není tak strašný."
"To ne, ale stejně je to posun, takhle se to celý rozhází."
"Aha." končím naši debatu o trubkách a jdu si udělat kakao.
Dobelhala jsem se na sedačku do obýváku a pustila si televizi. Za chvilku jsem ji ale vypnula. Beztak tam dávají samé blbosti. Taková nuda! Radši pudu s Andym ven.
"Blázníš? Máš nalomenou nohu, takže do postele a číst si." jančí táta, když mu sděluji svůj nápad.
"Ale tati, bude to jenom chvilka. Jestli tu zůstanu tak se unudím k smrti!"
"Tak si zavolej nějaký kamarádce."
"Že by se mnou a s Andym šla ven?"
"No klidně jo, ale povede ho ona a půjdete pomalu. A nebo může být doma mě je to jedno. Musím jít do práce, odešel jsem jen na chvilku. Pa."
"Čau!"jen se zaklaply dveře navlékám si boty a bundu, připínám Andymu vodítko a vyrážím. Na chodbě se ale zaseknu. Co když táta něco zapomněl a vrátí se zpátky, nebo ještě neodjel a uvidí mě na ulici? No tak si zase svlékám boty, bundu a Andymu odepínám vodítko. Pak jsem si sedla na sedačku a čekám. Řekla jsem si, že budu čekat tak 5 minut.
Přišel Andy, dal mi hlavu na klín a dívá se na mě jeho krásnýma, hnědýma očima.
"Vím, nerozumíš tomu, ale ven spolu půjdeme, neboj." při těchto slovech zvednul hlavu, nastražil uši a začal běhat po bytě jako šílenec. Musela jsem se smát.
Když uběhlo 5 minut Andyho lítání po bytě, došla jsem do předsíně, nazula si boty, oblékla bundu, připnula Andyho k vodítku a vyrazili jsme. Z počátku to bylo všechno dobré, jenže pak nám zkřížila cestu fenka, ani jsem se nenadála a ležela jak dlouhá tak široká na zemi. No zkuste si udržet psa běsnícím po fence s nalomenou nohou!
Vstala jsem a belhala za ním se slovy : "Andy! Vrať se ty smetáku! Ty dostaneš jestli se nevrátíš! Andy!" byla jsem na něj hodně naštvaná, pak mě to přešlo a začala jsem volat : "Andíčku! Koblížku pojď k paničce! Dám ti doma dobrůtku když se vrátíš." ten se na mě ani neotočil a pádil dál.
"Ten dostane!" mumlala jsem si pro sebe.
Věděla jsem, že budu mít průšvih, jestli ho ztratím, protože pak by bylo jasný, že jsem porušila zákaz a šla s ním ven. Belhala jsem po celý Klíši, a nic. Jako by se vypařil. Asi po půl hodině jsem to chtěla vzdát a jít domů na pospas průšvihu, ale najednou jsem slyšela povědomé vytí a štěkání. No jasně, Andy! Jdu, nebo spíš kulhám po sluchu za tím vytím a štěkotem a co nevidím. Andy se zahákl vodítkem do keře. Když mě viděl, začal skákat a štěkat, radostí. Jenže ho to zřejmě přešlo, když viděl můj kamenný obličej a zvteklou chůzi, jestli se tomu dalo říkat chůze. Přišla jsem k němu, stála nad ním a jen ho probodávala
svým, podle mě děsivým a naštvaným, pohledem. Krčil se pode mnou a čekal až dostane výprask.
Nakonec jsem ho vzala a šla domů. Co jinýho jsem taky měla dělat? Nechtěla jsem ho bít na veřejnosti, takže to schytal až doma. Pak jsem za ním přišla a řekla : "Ty smraďochu! Jak to, že si utekl? No? Nikomu to neříkej, obzvlášť ne rodičům.Jasný?" podrbala jsem ho za uchem, dala mu pusu na čumák a šla se dívat na telku. To se nám tedy povedla poslední společná procházka.
NEKOPÍROVAT!!! ANI SE ZDROJEM!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chcete pokračování?

Ano 0% (0)
Ne 0% (0)
Je mi to fuk, stejně to nečtu 0% (0)
Je to na tobě 0% (0)

Komentáře

1 greennight001 greennight001 | 24. března 2008 v 19:24 | Reagovat

a pro pípu (můj kámoš) - je to jenom vymyšlený! nikam se stěhovat nebudu a ZATÍM mít koně taky nebudu. tak se uklidni, já ti nikam neuteču :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.