Jaro-5.kapitola

28. března 2008 v 16:50 | greennight001 |  Jaro
5.kapitola
Nakonec ty trubky dorazili až v úterý. Takže termín stěhování nestihneme a do mých narozek zbývá pár dní. Noha se mi hezky hojí a všechno je v pohodě. Na prohlídce doktor říkal, že to bylo jen malinko nalomené, takže mi sádru za týden sundá. Na koně chodím, ale nejezdím, jen zametám stáje, krmím a kydám a čistím koně. Přišli nové děti, takže jim pomáhám sedlat a uzdit. A když některé kámošky nestíhají, tak jim taky pomáhám.
"No rodino, takže si můžete dobalit věci, pozítří se stěhujeme!" sdělil nám táta, když přišel domů. Všichni jásaly, skoro všichni.
Tentokrát jsem to nebyla já, ale ségra. Uvědomila si, že nebude moct být s kamarády tak dlouho, jako předtím a navíc jsme bydleli pár metrů od bytu, kde bydlel její kluk Víťa. Já se těším. No zkrátka jsem změnila názor.
* * * *
Dva dny utekli jako voda. Ale to už všechny poslední věci mizí v nákladovým prostoru stěhováku a vyrážíme vstříc novému bydlení. Zamávala jsem našemu bytu, kde jsem bydlela skoro 13 let. Ukápla mi slza vzpomínek. Například to, jak jsme v mých 5 letech měli jít do cirkusu. Vyšly jsme ven z baráku a já běžela za tatínkem k autu. Čekal na nás totiž na parkovišti. Jenže jsem zakopla a v mých nových bílých silonkách se mi udělala velká díra a krvavý flek. Šli jsme tedy domů, šoupli mě do vany a musela jsem si to omýt. Brečela jsem, ale maminka mi říkala, jak jsem statečná. Z cirkusu nakonec sešlo a nešli jsme tam ani druhý den.
Nebo přestavba o rok později, kdy jsme se ségrou ze školy v přírodě vrátili místo do čistého a voňavého bytu do staveniště. Ani jsme se nepřevlékli a začali pomáhat. Zpívali jsme si přitom. Prostě krása.
Po té přestavbě jsme dostali do nového pokojíku, který jsme měli se ségrou, nové stoly. Já si samozřejmě začala hned kreslit a dělala jsem sníh. Tak jsem mlátila tou tužkou na papír a když jsem s tím byla spokojená, pověsila jsem si ten obrázek na nástěnku, kouknu na stůl a sakra! Byly v něm díry jak jsem zběsile malovala. Zakryla jsem to papíry, aby na to rodiče nepřišli. Za čas mě ale mamka donutila, abych si uklidila, takže jsem musela dát ty papíry pryč a umíte si představit, co následovalo… pro ty co ne tak křik, brek, nevydařený pokus o nápravu a trest.
Mezitím, co nad tím přemýšlím a vzpomínám, zapomněla jsem na cestu, která mi proto tak rychle utekla.
Jenže to už vykládáme věci z auta do domu. Naproti z baráku mi mává Týna, Andy běhá po zahradě a všichni kolem nosí krabice a nábytek. Nábytku moc není, jen pár kusů, protože skoro vše je tu nové.
Většinou jsou tu krabice s knížkami, pytle plné oblečení, krabice s hračkami, s DVD a kazetami, s CD a takovými vymoženostmi. Je tu děsný zmatek. Stěhováci na sebe pokřikují, mamka na ně volá, aby daly pozor, že v té krabici je nádobí., odřeli nám venkovní nábytek takže na ně pro změnu řve táta. Oni se omlouvají a prosí, aby to neříkal šéfovi a pak mu tajně podstrčí pár stovek. Táta se na ně koukne, kývne hlavou a jde pomáhat nosit ty těžké krabice s knížkami, kterých je nejvíc.
Já moc pomáhat nesmím, jen lehké věci, abych si neudělala nic s tou nohou. V mém pokoji už je vše, takže se dávám do uspořádávání věcí. Když jsem šla za krabice a shýbla se k jedné vypadlé hračce, vtrhnul sem nějaký stěhovák a šel se koukat z okna. Narovnala jsem se a potichu zakašlala.
Vykulil na mě oči a začal se omlouvat : "Pardon, já jsem mysle že tu nikdo není. A-a-a chtěl jsem uniknout tomu zmatku tam a…"
"To je dobrý. A to s tím zmatkem chápu. Proto jsem šla sem."
"Tak já zase půjdu." jenže to už sem vtrhnul táta a rozkřiknul se : "Co tady děláte? Neplatím vás za to, abyste tu tlachal s mojí dcerou a ulejval se! Do práce!"
"Tati klid! Pán mi jen přinesl tuhle hračku která mu vypadla když mi nesl krabici sem."
"Dobře, ale stejně jste tu nějak podezřele dlouho! Tak honem!" mrkla jsem na něj a on se na mě usmál. Teď už se konečně můžu pustit do toho uspořádávání a uklízení.
Po třech hodinách práce nejen v mém pokoji jsme částečně zabydleni. Mimo práce v pokojíčku jsem taky vytřela podlahu a pomáhala vybalit nádobí. Pak jsem zašla pro Týnu, jestli se s Andym nepůjdeme projít. Souhlasila a zašli jsme i pro Baxi.
Cestou na louku jsme si povídali o koních a já jí pověděla o svém vydírání.
"Ale tam kde bydlíte měli nádherný dva koně. Jeden byl palomino, myslím že to byla klisna a druhej byl frísák a to vím jistě že to byl hřebec."
"To vysvětluje tu starou kůlnu a velkou zahradu. Škoda že s ní mají jiný plány."
"S kůlnou nebo se zahradou?"
"S kůlnou. Chtěj z toho udělat budku na nářadí."
"Aha."
"Zejtra mám narozky, takže se uvidí, jak se rozhodli." na louce Andy s Baxi běhali a skotačili. Po půl hodině vrátili jsme do svých domovů a já se po dlouhém únavném dni ani neosprchovala šla rovnou do postele.
Co to bylo? Nějaké divné zvuky mě vzbudili ve 3:27 ráno. Asi se mi jen něco zdálo, tak jsem se přebalila na bok a pokoušela se usnout. Zase! Ale teď jsem to slyšela určitě! Že by lupiči? No úžasný, první noc a zloději! Vzala jsem si tepláky pod noční košili a mikinu. Dole jsem vyštrachala v kuchyni nůž a baterku a šla to ven obhlídnout.
Nechci budit rodiče kdyby to náhodou byl výplod mé bujné fantazie, tak jdu na průzkum sama. Obešla jsem s baterkou barák a nic. Už jsem chtěla jít zpět domů ale uslyšela jsem koňské řehtání. Že by mi koupili přece jen toho koně? To by bylo bezva! Běžím do té bývalé stáje a v boxech se pyšní velký, černý frísák a vedle klisnička palomina, která je pěkně vypasená. Rozsvítila jsem. Není tu žádné nářadí, jako sedla, uzdečky, ohlávky, vazáky, kamašky ani vidle a bobkáče! Prostě nic.
Stáj má dlouhou chodbu, kdy jsou po pravé straně boxy. Vzadu vpravo je další chodbička, která vede za boxy. Vypadá to jako sedlovna a tudy se také dá ke koním jít. Boxy mají dva vchody z obou stran. Na konci chodby jsou dvě místnůstky ve kterých nic není.
Box nevypadá nejčistěji a oni jakbysmet, po krmení žádné stopy.
"Chudáčci moji, že vás ti moji rodiče nekrmili a nečistili? Co?" a pohladila frísáka po hebké hlavě. Je to sametově černý, vysoký a majestátní kůň. Ne, je to Pan kůň.
Klisnička je menšího vzrůstu, ale uplně malá není. Tak akorát. Srst má do zlatava a hřívu a žíně má světlejší než tělo, ale jen malinko. Břicho má velké a tlusté.
"Zítra se o vás postarám, dnes to budete muset vydržet. Promiňte!" a odcházím když najednou na mě vybafne táta : "Mám nůž a nebojím se ho použít!"
"Já taky!" zavtipkuji
"No tys nám teda dala!" a najednou se jakoby zasekl a koukal na koně.
"Já vím tati, promiň. Nechtěla jsem to vědět dopředu, jenže jsem slyšela divný zvuky tak jsem to šla obhlídnout a omylem jsem na ně přišla."
"No, je to pro mě stejný překvápko jako pro tebe!"
"Myslíš že je mamka koupila, aniž bys o tom věděl?"
"Ne, byli jsme dohodnutí že s tebou pojedeme na jednu farmu a ty si tam koně vybereš, ale tohle!"
"Víš, Týna říkala, že tu byli dva koně. Frísák a palomino a tohle jsou dva koně, frísák a palomino."
"Myslíš že je tu nechali?"
"Jo, myslím, že je tu nechali."
"No tak to je skvělý!"
"Mají hlad."
"Tak je pustíme ven, aby se napásli."
"Nejsou tu ohlávky ani vazáky, takže to nejde."
"Proč?"
"Jak bys je odvedl na pastvu a jak bys je pak dostal zpátky? Já bych jim spíš dala všechno ovoce a zeleninu co tu máme. Nebude to sice moc, ale alespoň něco."
"Tak jo." a pustili jsme se do toho. Já vzala všechnu mrkev, co jsme měli v lednici, pak košík jablek ze zahrady. Táta hrušky a potom jim šel natrhat dlouhou trávu z neposekané pastviny. Já jim to donesla a šla mu pomoct.
Když už byli trochu nakrmeni, šli jsme v 4 hodiny ještě chvilku spát. S velkou radostí jsem usnula, aby tu co nejdříve byl další den!
ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.