Jaro-7.kapitola

5. dubna 2008 v 17:01 | greennight001(webbloger) |  Jaro
7.kapitola
Hned po snídani jsem se vydala nasypat koním jejich předepsanou výživu s medicínkou. Freed to zhltl i s prášky, ale Love je chytrá klisnička a pečlivě vše vyjedla, jen uprostřed koryta ležely dvě bílé a jedna oranžová pilulka. V tom přišla Týna, takže nebudu muset jedné neposlušné klisně strkat do krku pilulky. No, ten zápas si bohužel budu muset nechat ujít, protože potřebuji nutně na záchod. Ráno jsem to nestihla. Taky se vám stává, že v nejhorších chvílích začnete nutně potřebovat? Třeba když hrajete na schovku a najdete tu nejlepší skrýš? Nebo když letíte letadlem z Egypta, kde všichni cestující chytili ten hrozný průjem a je tam fronta dlouhá přes celé letadlo? Mě vždycky.

Po vykonání potřeby jsem se urychleně vrátila do stáje, abych alespoň kousek s matche století spatřila. Pozdě. Týna si právě utírá ruce, nejspíš od slin. No nic, beze slova, se svěšenou hlavou jsem se vydala vyčistit kopýtka. Zbývá mi je ještě potřít mastičkou.
"Ty chceš dneska jezdit?" ptám se Týny po dlouhé chvíli ticha.
"Jasně, v kolik přijede ten dealer?"
"Kolem druhý."
"A kolik je?"
"Čtvrt na prd a v půl to bouchne. Ne, já nevím, ale řekla bych, že bude kolem jedenáctý."
Po obědě jsme šli s Andym a Baxi na procházku. Došli jsme na nedalekou louku, kde jsme zastavili a nechali je, aby si hráli.
"Víš, rodiče chtěli koupit tuhle louku, že tu postaví stáje a koupí mi koně, ale tím, jak jste mi dali Love, se všechno vyřešilo. Díky." mlčím, co se na tohle dá říct? Po odmlce promluvím : "Víš co mi nejde do hlavy?"
"Ne."
"Proč je tu nechali? Dva krásný koně, pěknej barák a oni se odstěhujou."
"Táta říkal, že měli finanční potíže." pak už jsme si povídali o nezajímavých věcech, jako například o tom, co je nového za filmy, pomlouvali jsme Marii a smáli se těm dvěma trdlům, co zběsile běhají po louce.
Odešly jsme těsně před druhou hodinou. Před barákem mě překvapila bílá dodávka. Moc bílé se na ní ale nedalo poznat, protože většinu kapoty tvořil bahnitý povlak. Na zpětném zrcátku visela autovoňavka s obrázkem nějaké nahotinky. No jo no, chlapy, pomyslela jsem si a obrátila oči v sloup. Na zahradě už mamka s dealerem smlouvala, když se jí cena ohlávky zdala přehnaná. Zanedlouho tu byla Týna s mamkou a mohlo se jít na nákupy.
Nakonec jsme koupili syntetické ohlávky, pro mě zelenou a pro Týnu oranžovou. Vazáky stejné barvy a materiálu jako ohlávky. Anglické uzdečky s martingalem z tmavě hnědé kůže a všestranná sedla také z tmavě hnědé kůže. Dečky jsme koupili normální, nevykrojené, pod sedlo a termo pro oba. Pro mě zeleně-čtverečkované a pro Týnu oranžovo-proužkované. Kamašky máme stejné pro oba a na přední i na zadní nohy, tedy černé na suchý zip, ale na zadní mají normálně pásky s přezkou. Zaplatili jsme a on odjel vstříc dalším výdělkům.
Samozřejmě musíme novou výbavu hned vyzkoušet, takže se šlo kydat, stlát a krmit, čistit, no prostě uspokojit každodenní potřeby koně. Naštěstí nemusíme doplňovat koryta s vodou, protože jsou automatická. Zkrátka když kůň stlačí takovou páčku, voda začne proudit a on může v klidu pít. Nová ohlávka Freedovi sedne i sekne parádně. Je to fešák. Už se nemůžu dočkat, až na něj nasednu. Naštěstí zítra jdeme na kontrolu, tak už mi tu protivnou věc z nohy sundají. Vidím jak je Týna nedočkavá, protože už sedlá.
"Lucko? Budeš mě trénovat?" kouknu na její šibalský úsměv a neopustím si dvakrát rychle nadzvednout obočí. Jako bych řekla : Jdem na to brouku!, ale tak jsem to samozřejmě nemyslela. Odepnula jsem Freedovi ohlávku, jenže to už Týna dávno stojí s osedlanou Love před stájí.
"Jé, Luci, nedoběhneš mi pro přilbu? Já si jí nechala u boxu Love. Mezitím vymyslím kde budem trénovat." ani neodpovídám a rovnou pro ni běžím. Cestou jsem si všimla, že Freedom je nějaký neklidný. Stojí v boxu a přešlapuje z nohy na nohu, tak zvláštně se pohupuje. Kousek jsme se vzdálili a v tom slyšíme šílené rány a zběsilé řehtání. Běžela jsem zpátky, uklidňovala ho, ale on si mě ani nevšiml.
Kdybychom byli v kresleném filmu, Týně by se nad hlavou objevila žárovka, poznala jsem to na výrazu její tváře. Potvrdilo se to, když se beze slova rozešla zpět. Jakmile Love nakoukla do stáje, Freed přestal.
"No jo, jenže já jezdit nemůžu." namítla jsem, Týna přikývla.
"Počkej ještě! Mám nápad! Zůstaň tady a čekej, já se za chvíli vrátím." běžela jsem domů jak nejrychleji jsem uměla.
"Péťo?" nakoukla jsem dovnitř
"Co je?" ozvalo se otráveným tónem
"Víš, máme menší problém. Freed nechce zůstat sám ve stáji."
"A co já s tim?"
"No, nechtěla by sis připomenout ten tejden, co si jezdila?"
"Já?" v tu chvíli byla otrávenost ta tam "Co si mám vzít na sebe?"
"Nejlepší by byli nějaký elasťáky, nebo tepláky. V džínách rozhodně jezdit nemůžeš."
"Tak dobře, jsem tam za 5 minut!" no a já mezitím běžela sedlat. Za pět minut bych to stihla, ale než si ségra vybrala něco na sebe, trvalo to deset minut. Když se tedy překonala a přišla, vyrazili jsme do pravého rohu pozemku, kde, jak Týna rozhodla, budeme vždycky trénovat.
"Pamatuješ si něco? Třeba jak se mají držet otěže a tak." zeptala jsem se ségry
"Co jsou to otěže?" to mi vyrazilo dech
"Taková ta šňůrka, čeho se držíš."
"A já myslela, že je to uzda."
"To je to co má kůň na hlavě, až na to, že tohle není uzda ale uzdečka." odpověděla Týna za mě. Vysvětlila jsem jí, co a jak a Týna mezitím krokovala dokola.
"Péťo, počkej si na Týnu a jeď za ní. Já si ještě pro něco skočím." a odběhla jsem do sklepa. Včera jsem tam totiž viděla asi metrové tyče a vedle stočený bílý, tak centimetr široký provázek. Navíc ty tyče byli na jednom konci do špičky a na druhém měli díru. Vše jsem popadla a šla zpět, kde Týna ségře právě vysvětlovala, že když chce zatočit doleva, nemá tahat otěžemi, ale přitlačit pravou nohu k břichu koně a naopak. No jo! Já husa jí to zapomněla říct!
"Tak co Péťo? Chceš si naklusat?"
"Jasně!" ona mě dneska nepřestane překvapovat!
"Tak jo, přejděte do stehenního sedu. Opakuj to po Týně, ale drž se stehnama, neopírej se do třmenů, jinak ti bude zrychlovat. Tak, zkrať si otěže a chytni se martingalu. To je ten druhej pásek co má na krku. Teď se pořádně stiskni stehna a mlaskej. Týno, přechod v klus!" zavelela jsem. Když ségra kluše, nemůžu dělat to, co jsem si vymyslela, ale dávat pozor. Jen co si naklusala, slyším žalostný křik : "Pomóc! Jak se zastavuje? Jak se zastavuje !?"
"Zašíšej si na něj a lehce mu přitáhnu otěže!" když ségra udělala na Freeda : "Šíši, šíši!" málem Týna spadla z koně a já se div nepočůrala! Naštěstí zastavila, ale způsobem, že jsme div neumřely smíchy!
Ségra už jen krokovala a já jen říkala : "Vyndej si nohy ze třmenů, stehenní sed, nacválej si, přechod v klus" a další. Přitom jsem však zapichovala tyče, co jsem si přinesla ze sklepa, a pečlivě každou dírou protáhla provázek. Holky neměly tušení, co to vyvádím. Když bylo dokonáno, zjistily, že jsem udělala ohradu, ve které se budou koně moct bez zábran proběhnout, napást travičky a další koňské skopičiny. Jako třeba vyválení se v blátě, aby jeho majitel měl víc práce.
S tréninkem jsme skončili v pět hodin, měli jsme tedy dost času na připravení koní ke kovářově prohlídce. Chtěla jsem si udělat dobrou vizitu, tak jsem to tu dočista vyklidila, jak box tak chodbu stáje, pečlivě vyčistila kopýtka a hřebelcovala srst do té doby, než jsem v ní neviděla svůj odraz. To jsem radši nezkoušela, jinak bych se mohla leknout, jaká ohavná zrůda se objevila na jeho překrásné srsti. Uteklo to jako voda, ale to už Týna vyvádí ven z boxu Love.
Nastavila jí podle kovářových představ a mohlo se začít. Hladila jí, ale bylo to prd platný, protože jen jí kovář uštípl kousek kopyta, vzepřela se na zadních. Tak jsem jí šla pomoct a pevně jsme jí drželi. Ona je ale chytrá a vykopla zadníma, že jí kovář jen tak tak stihl uhnout.
"Znáte nějaký fígle, aby tohle nedělala?"
"Ne, jen pevně držet a uklidňovat, ale zažil jsem i horší koně. Zkuste jí průběžně dávat mrkev a hlaďte jí. Klidně na jí i mluvte." hladila jí, mluvila na ní, dávala mrkvičku pro kterou jsem doběhla, ale stejně někdy vykopla nebo se vzepřela. Trvalo to dlouho. Mnohem déle než se ková klidný kůň, ale všichni si oddychli, když jí Týna zavedla do boxu.
Přitom, co Týna zaváděla Love do boxu, jsem došla pro Freeda. Taky z toho nebyl zrovna dvakrát na větvi. Občas vykopl, až jednou kovář nestihl uhnout a dostal to do břicha. Ale je v pohodě. Zvláštní je, že potom co ho kopnul už je v klidu. Asi mu tím chtěl dát najevo že se mu to nelíbí a pak přestal.
Za necelou hodinu jsme viděli jen zadní světla a zvířený prach za kovářovým autem. Tak a máme za sebou všechny ty začáteční nepříjemnosti. Tedy až na zítřejší prohlídku. Ta doufám nebude tak nepříjemná, když mi snad sundají tu sádru. Pak už si budem jen užívat čas strávený s nimi.
NEKOPÍROVAT!!! MOJE TVORBA!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.